Historie
Historie obce
První zmínka o obci pochází z roku 1379, kdy příslušela k Příběnicím. Po jejich zpustošení připadla k Dobronicím a posléze pak k Choustníku. Od roku 1459 byla ves několikrát v zástavě, až ji Petr Vok z Rožmberka roku 1595 prodal Jindřichu Doudlebskému z Doudleb. V té době se ves jmenovala Mezerzicz. Z tohoto rodu se Jan Bedřich účastnil odboje českých stavů, a proto byly roku 1623 jeho vesnice Meziříčí, Makov a Výrec pokutou prodány Polyxeně z Lobkovic za 7 000 zlatých rýnských. V zápisech z roku 1654, kde se o Meziříčí píše jako o Mezeržycž, je uvedeno, že zde bylo 5 gruntů, 4 chalupy a 3 zahradníci osedlí, 2 puští, rolí orných 236 strychů, z čehož jich na zimu oseto 79 a po jaru 67 a 2 věrtele. V dalších letech ves spadala ještě pod jiné různé panské rody. Jejím konečným majitelem se stal v roce 1819 baron Jan Nádherný, který ji přikoupil k Jistebnici. V roce 1842 ves nese název Mezdrič, úřední název z roku 1904 je Mezdříč, poté Mezříč a současné pojmenování „Meziříčí“ je z roku 1925. Název je odvozen podle geografické polohy mezi dvěma řekami, spíše potoky, Vlásenickým a Pilským. Počátkem 20. století se v obci nacházelo 57 domů a 401 obyvatel.
V květnu roku 1901 se v Meziříčí založil hasičský spolek. Zakladatelé a předchůdci to neměli lehké, neboť tenkrát si většinou veškeré vybavení opatřovali z dobrovolných sbírek a darů. Později finanční prostředky získávali konáním různých zábav a divadel. Jejich prvním vybavením k likvidaci požáru byla malá ruční přenosná stříkačka, kterou zásobovali vodou nošenou v plátěných vědrech. Tato stříkačka později působila v osadě Třemešná. V roce 1909 si členové na hasičské náčiní postavili schráň. Prvními hlavními funkcionáři byli zvoleni: starosta sboru Matěj Novák z čp. 54, velitel sboru Jan Švec z čp. 18 a jednatel sboru Vojtěch Dráb z čp. 3.V roce 1909 založil sbor dobrovolných hasičů knihovnu. Prvním knihovníkem byl Antonín Vobora čp. 73. Protože zákon stanovil zakládání veřejných knihoven, předali hasiči v roce 1922 knihovnu obci. Tehdy čítala 93 svazků.
Dne 15. prosince 1912 byl v obci založen vlastní záložní spolek (kampelička). Do té doby byla členem záložního spolku pro Dražice a Mezříč založeného roku 1899 v Dražicích. Jeho úkolem bylo podporovat potřebné vrstvy venkova poskytnutím levného úvěru. Úvěr byl krátkodobý, nejvýše 4 roky (výpomoc v hospodářství), a dle stanov směl dosáhnout maximálně 50.000 Kč. Kampelička byla nevýdělečná, rozpětí mezi úrokem z vkladů a zápůjček činilo nanejvýše 1,5%. Měla úplnou jistotu vkladů, tedy neomezené ručení. Dobrá kampelička mohla pro své členy vykonat mnoho dobrého. Prvním starostou Meziříčské kampeličky se stal Matěj Novák z čp. 21, pokladníkem Jan Kabeš z čp. 6. Původně byla členem Zemského svazu, ale 16. března 1919 se usnesením valné hromady převedla k Ústřední jednotě.
Život za války nebyl jednoduchý. Muži byli většinou na vojně, pole obdělávali starci, ženy a děti. Politická správa rekvírovala dobytek, obilí, seno, slámu, brambory. Cenu určovali komisionáři. Později někteří rolníci dostali vojenskou dovolenou, aby pole doma nehynula. Museli ale poskytnout válečnou půjčku. Kdo nepůjčil, rukoval. Do obce přicházelo mnoho lidí z Tábora, Prahy apod., kteří si zde chtěli koupit potraviny jako obilí, brambory či mléko, protože se jich ve městě nedostávalo. Mouka, brambory a jiné se prodávali v nedostatečném množství a jenom na lístky. Nouzí trpěli i chudší lidé na venkově. Nedostatek potravy měli i vojíni, proto hospodyně posílaly mužům a synům, kteří byli na vojně, chléb, máslo, vejce… Z Meziříčí bylo ve válce 52 mužů, 13 jich padlo, 2 byli legionáři.
Padlím vojínům hasičský sbor za podpory občanů postavil pomník. Zhotovila jej firma Herzan z Tábora a byl odhalen 12. října 1919. Deska se jmény třinácti padlých se na pomník přidala 28. října 1923.
V červnu 1925 se uzavřel pro nedostatek místa a jiné závady hřbitov u kostela v Dražicích. O rok později byl společným nákladem obcí Dražice, Meziříčí a Drhovice zřízen „Nový hřbitov“ na poli Josefa Mrázka z Meziříčí a Jana Fary z Drhovic poblíž státní silnice zhruba ve středu jmenovaných obcí. Náklady se rozpočítaly mezi spojené obce v poměru přímých daní: Dražice 52.468,20 Kč, Meziříčí 29.177 Kč a Drhovice 10.854,80.
Dne 31. května 1926 se v Meziříčí stavbou transformační stanice započalo s elektrizací. Poprvé se proud použil 17. září 1926. Náklady na elektrizaci činily 90.000 Kč. Možnosti nechat si zavést elektrický proud nevyužili všichni obyvatelé. Když se pak k tomuto kroku rozhodli později, museli si vše zafinancovat sami, nebyla jim na to z obecního rozpočtu poskytnuta žádná dotace.
V roce 1931 při hasičském sboru založili dramatický kroužek. Předsedou byl Karel Chomout, režisérem Jan Krampera. Sehrál mnoho divadelních představení, které navštěvovalo celé blízké okolí. Kroužek působil až do počátku války, do roku 1939. Ve 30. letech 20. století toho obec nemohla moc vybudovat, protože byla zadlužená z elektrizace obce a před sebou měla plánovanou výstavbu silnice přes Třemešnou, která měla být také finančně náročná. V roce 1936 obec vybudovala na své náklady zastávku u železniční trati Tábor – Písek. Poprvé zde vlak projel 20. prosince 1936.
V roce 1941 byla na základě přípisu z Tábora zrušena Osada Třemešná. Připadla k Meziříčí a tím i veškerý její majetek.
Dne 23. května 1945 převzal od dosavadního starosty Meziříčí, Jana Černého, obecní úřad Národní výbor. V tomto roce přešel majetek barona Jana Nádherného (lesy, polnosti) pod národní správu, stejně tak jako statek Jana Černého čp. 2. Při osidlování pohraničí se z Meziříčí vystěhovalo 8 rodin: Burianovi (dům zbourán, nyní je to čp. 58), Šrámkovi (dům zbourán, nyní maringotky u čp. 9), Kurandovi čp. 9, Voštovi čp. 49, Bastlovi čp. 68, Krejzovi čp. 44, Krejzovi čp. 64, Hynkovi čp. 61. Kolem roku 1964 se Meziříčí spojilo se sousední obcí Dražice. Součástí sloučené obce Dražice bylo Meziříčí více jak 35 let. Za tu dobu se zde vybudovalo veřejné osvětlení, kanalizace, nová trafostanice, prodejna, zemědělské budovy a započalo se s výstavbou obecního domu.
V důsledku politických změn v roce 1989 došlo k zásadním změnám ve složení národních výborů. Připravované právní úpravy postavení obcí jako samostatných subjektů hospodaření podnítily snahy občanů v místních částech obcí o osamostatnění a vytvoření svých samostatných obcí. Tak se rozhodly i jednotlivé části sloučené obce Dražice, mezi nimi i Meziříčí. Na základě výsledku lidového referenda vyslovili občané Meziříčí souhlas s vytvořením samostatné obce s platností od provedení komunálních voleb v listopadu roku 1990. Od té doby spravuje obec sedmičlenné zastupitelstvo včele se starostou.
Dnes má Meziříčí 171 obyvatel a 75 čísel popisných. V obecním domě, který stojí na návsi na místě bývalé kovárny, sídlí obecní úřad a dále se zde nachází knihovna, hasičská zbrojnice a klubovna s výčepním zařízením. Vedle stojí obchod se smíšeným zbožím.
V obci se nachází několik kulturních památek. Na návsi uprostřed obce stojí kaple zasvěcená sv. Anně, věrná kopie své předchůdkyně z roku 1846, která již byla v havarijním stavu. Místní obyvatelé v roce 1983 postavili kapli novou a starou zbourali. Na mostě na návsi se nachází kaplička sv. Jana Nepomuckého a mimo obec poblíž hlavní silnice stojí Boží muka z roku 1853. Ta byla dříve spojena podzemní chodbou se zámkem, kde žil mimo jiné i známý herec a režisér Jiří Roll. Budovu obklopoval park plný vzácných dřevin. Veškeré kulturní dění se odehrávalo v těchto místech. Dnes tyto nemovitosti vlastní soukromá osoba a budova zámku i park se nachází v neutěšeném stavu. V současné době se kulturní život obce odehrává v Babiččině údolí, jak domorodci nazývají místo u potoka nedaleko silnice spojující obce Meziříčí a Dražice.
Stručná historie v datech
1379 - první zmínka o obci
1810 - obec přikoupil k Jistebnici Jan Nádherný
1846 - postavena kaple sv. Anny
1853 - postavena Boží muka při vjezdu do obce od hlavní silnice
1899 - založen záložní spolek pro Dražice a Mezříč
1901 - založení dobrovolného hasičského sboru
1909 - založena hasičská knihovna
1910 - postavení nového mostu na návsi a kapličky pro sochu Jana Nepomuckého
1912 - Mezříč založila vlastní záložní spolek
1919 - postaven pomník obětem 1. světové války
1921 - velkostatkář Havlík koupil zámek od Jana Nádherného
1925 - úřední název obce „Meziříčí“
1926 - zřízen „Nový hřbitov“ pro obce Dražice, Meziříčí, Drhovice
- elektrizace obce
1931 - založení dramatického kroužku při hasičském sboru
1936 - zřízena vlaková zastávka na trati Tábor – Písek
1941 - zrušena osada Třemešná, připojena k Meziříčí
1945 - Národní výbor převzal správu obecního úřadu
1946 - zakoupena motorová stříkačka PS-8 s příslušenstvím
- z důvodu osidlování pohraničí se z Meziříčí vystěhovalo 8 rodin
1951 - 21. února byl zaveden první telefon – veřejná telefonní stanice v čp. 20
1954 - 28. června byly obecní lesy předány státu
- do obce dorazila první televize – Novákovi čp. 42
1956 - povodí Vlásenického potoka bylo vyhlášeno přírodní rezervací
(jediné místo, kde roste kapradina Pérovník pštrosí)
1961 - sloučení dražického družstva s Meziříčským a Drhovickým
1964 - sloučení MNV Meziříčí a Dražice, Meziříčí je součástí sloučené obce Dražice
1972 - postavena nová prodejna Jednoty
1975 - v obci se začala budovat kanalizace
- započalo se stavbou skladu na 350 vagónů obilí
1978 - uzavřeno pohostinství „U Truhlářů“
- zřízení klubovny s výčepem piva v prostorách zámečku
1981 - postavení tanečního parketu u zámku
- první rozsvícení vánočního stromu na návsi
1983 - výstavba nové kapličky na návsi
1986 - v Babiččině údolí byl postaven přístřešek
1988 - zbourána stará kovárna
1990 - samostatná obec Meziříčí, starosta Karel Černý
1991 - zahájení stavby obecního domu a nové hasičské zbrojnice
1992 - zámek koupil Martin Braumandl
1994 - pokácení jasanů na návsi, výsadba bříz kolem potoka
- přestěhování parketu od zámku na náves – dostává název MEXIKO - BENÁTKY
1999 - obec postihlo krupobití, jaké nikdo nepamatoval
2002 - obec zasáhla povodeň
2004 - dokončena stavba rybníka „Na Suchých“
2005 - bourání staré hasičské zbrojnice
2006 - na místě staré hasičské zbrojnice byl vybudován okrasný záhonek
- zavedení bezdrátového internetu do obce – anténa je na obecním domě
2010 - započalo se s obnovou návsi – zeleň
2011 - dokončení obnovy návsi – lávka přes potok
2012 - instalace posilovacích strojů a dětských prvků na návsi (dotace MMR)
- založení kapely „Mexická vlna“
2013 - obec zasáhla blesková povodeň, celá náves byla pod vodou
- funkce starosty je uvolněná
2014 - vybudování protipovodňových opatření včetně bezdrátového rozhlasu (dotace SFŽP)
- vybudování hřiště s multifunkčním povrchem (náves) (dotace MMR)
- obec poprvé využila dotaci z Úřadu práce na pracovníka VPP
2015 - obec má územní plán
- budování vodovodu (dotace MZe)
- v rámci pozemkových úprav vybudoval pozemkový úřad komunikaci vedoucí od cihelny do Trédlu
- zateplení budovy OÚ, výměna oken (dotace SFŽP, dotace KÚ)
- oprava krajnic komunikace za parkem zničené povodní (dotace MMR)
- výstavba skladu pro zahradní techniku (projekt Mikroregionu Táborsko)
- obec zakoupila pro JSDHO novou požární stříkačku Tohatsku (dotace z KÚ JčK)
- obnovena tradice fotbalových pouťových utkání "Před potokem" X "Za potokem"
- poprvé byl jako vánoční stromek ozdoben vzrostlý smrk v parčíku
2016 - obec má územní plán
- oprava komunikace za parkem - komunikace má asfaltový povrch (dotace MMR)
- pokračovalo se ve vybavování JSDHO - obec pořídila nové hadice, proudnice, savice, koš, rozdělovač a hydrantový nástavec (dotace KÚ Jčk)
2017 - obecní dům má novou střechu (dotace z programu POV z KÚ Jčk)
- v rámci pozemkových úprav vybudoval pozemkový úřad komunikaci vedoucí od Mašterů ke "skautům"
- pro zásahovou jednotku byl zakoupen dopravní automobil Ford (dotace z KÚ Jčk a HZS)
- družstvo žen obsadilo v domácí hasičské soutěži 1. místo, ani muži se neztratili
2018 - 25. dubna 2018 bylo schváleno udělení znaku a vlajky obce. Slavnostní předání se uskutečnilo 25. června 2018
- v tomto roce opět poračovalo vybavování JSDHO, tentokráte zakoupením přívěsu za DA (dotace z KÚ Jčk)
- pořídila se také motorová pila, ochranná přilba a žebřík (dotace z KÚ JčK)
- naši nejmladší občánci a maminky se dočkali herních prvků pro nejmenší (dotace z MMR)
- díky nové komunikaci jsou zpřístupněny pozemky naproti Vackovům, třeba tam jednou bude plánované hřiště (dotace z programu POV z KÚ JčK)
- SDH - poprvé v historii máme dvě ženská družstva, na soutěži ve Svrabově "ženy I" obsadily krásné 3. místo a zkušenější "ženy II" 2. místo
2019 - 2. března 2019 obec slavnostně představila a vysvětila obecní symboly
- v tomto roce obec investovala do vybavení a obnovy budovy obecního domu. Jednalo se o dokončení zateplení (stropní konstukce), snace krovu, pokládku dlažby a instalaci nového osvětlení ve slepním prostoru, instalaci chybějících dveří. Kancelář, knihovna a místnost pro JSDHO má nový nábytek (dotace z POV z KÚ JčK)
- na podzim započala revitalizace rybníka Hlinkovák (dotace z Ministerstva zemědělství)
2020 - v tomto roce byly realizovány stavební úpravy obecního domu a dokoupeno vybavení - obložení betonového schodiště a namontování sanitární keramiky ve sklepě, úprava kuchyně (nová elektroinstalace a další rozvody), instalace věšákové stěny v přízemí a instalace nových dveří do klubovny. Kuchyňský koutek v poschodí byl vybaven elektrickým ohřívačem vody
- opravila se kaplička sv. Anny a upravilo se okolí (dotace z Ministerstva zemědělství a Krajský úřad JčK - POV)
- byla dokončena revitalizace rybníka Hlinkovák
- započalo se revitalizací Balkovského rybníka (dotace z Ministerstva životního prostředí)
- kůrovcové kalamitě podlehl les u Černého Lesa, který musel být vytěžen
2021 - do klubovny byly zakoupeny nová kamna (dotace z Krajského úřadu Jčk - POV)
- byla dokončena revitalizace Balkovského rybníka (koladuace 4/2022)
- podél opravených komunikací od hřbitova k Boru a u zrevitalizovaného Balkovského rybníka byly vysázeny stromy
Starostové, předsedové od roku 1919 do současnosti:
Josef Kuranda čp. 9 – starosta 1919 až 1923
Jan Kabeš čp. 12 – starosta 1923 až 1931
Jan Černý čp. 2 – starosta 1931 až 1945
Antonín Novák čp. 21 – předseda 1945 až 1946
Antonín Pejša čp. 39 – předseda 1946 až 1949
František Benda čp.20 – předseda 1949 až 1952
František Ursacher čp. 5 – předseda 1952 až 1954
Eduard Hanták čp. 11 – předseda 1954 až ?
Po sloučení s Dražicemi
Miloslav Samec – předseda 1964 až 1990
Po tu dobu vedli Občanský výbor v Meziříčí:
J. Zídek
M. Janda
Po osamostatnění
Karel Černý čp.19 – starosta 1990 až 10/2022
Ing. Miroslav Vondruška čp. 16 starosta 10/2022 až
čerpáno z kronik a Monografie školní obce dražické
Život v roce 1928
V roce 1928 sepsal učitelský sbor Monografii školní obce dražické, kde zachytil život v Dražicích a okolních obcí. Mimo jiné je zde uvedeno…
Náš kraj je většinou zemědělský. Z katastrální rozlohy půdy má Meziříčí 454 ha polí, 27 ha luk, 16 ha zahrad, 2 ha pastvin a 191 ha lesa. V hospodářství jeví se veliký pokrok. Rolníci velmi dobře pole zdělávají, užívají umělých hnojiv, obilí k setí moří, užívají moderních hospodářských strojů, mlátičky a řezačky jsou zařízeny na elektrický pohon. Z 1 ha oseté plochy sklidí asi 18 q pšenice, 19 q žita, 18,5 q ječmene, 17,5 q ovsa, 120 q brambor.
Před válkou byly výdělečné poměry neutěšené, protože plodiny, dobytek atd. byly laciné. Proto na statcích vázl dluh. Za války a po válce se ceny velice zvýšily. 1 q obilí stál 300 korun i více, 1 q bramborů až 130 korun, pár koní až 40.000 korun, pár volů 15.00 korun a podobně. Následkem takových poměrů si zemědělci polepšili. Postavili si potřebné budovy, koupili moderní stroje, jsou dobře situováni. Před válkou dostával čeledín roční mzdy 80 korun, služka 50. Po válce čeledín 1.500 korun, služka 1.000 korun. Kromě toho dostávají i prádlo a šaty. V roce 1928 byla provedena parcelace velkostatků. Rozparcelován byl velkostatek drhovický a výrecký. Rozparcelované části obdrželi chalupníci z Dražic, Meziříčí a Drhovic. Míra půdy stála průměrně si 800 korun.
Monografie zmiňuje také počty obyvatel a domů, domácího zvířectva a výměru pozemků občanů…
Počet obyvatel a domů v roce 1928
Obyvatel: 351
Domů: 62
Domácí zvířectvo v roce 1928
32 koní, 17 hříbat, 205 krav, 142 telat, 8 volů, 28 koz, 124 vepřů, 360 hus, 1140 slepic, 561 kuřat, 58 kachen, 179 králíků, 155 holubů, 70 psů, 90 koček a 14 včelstev.
Výměra pozemků občanů:
do 5 ha – 45 občanů
do 10 ha – 15 občanů
do 15 ha – 7 občanů
do 20 ha – 6 občanů
do 25 ha – 4 občané
do 30 ha – 0 občané
přes 30 ha – 1 občané
Jak patrno je hlavním zaměstnáním školní obce polní hospodářství, které se provozovalo i v minulosti. Občané mající výměru do 5 ha jsou zároveň tesaři, zedníci, nádeníky apod. Mnozí z nich docházejí pracovat do Tábora nebo jezdí za prací do Prahy, odkud se vrací jen na neděli domů. V zimní době poskytuje jim výdělek dřevaření v lese. Všech řemeslníků jest v Meziříčí 54 (pro porovnání v Dražicích 13).
V monografii je také zachycena vzpomínka na robotu…
Po Jiřím z Poděbrad nastoupil Vladislav Jagelonský 1516-1526. Jeho vláda byla slabá. Zpupná šlechta postavila se proti městům i proti selskému lidu, jehož stav vedl až k nevolnictví. Po válce 30ti leté se poměry zhoršily. Nejvíce za Leopolda I. (1705-1711). Dříve pracoval sedlák asi 20 dní do roka, později tři dny v týdnu. Za Leopolda museli robotovati celý týden i v neděli. Za císařovny Marie Terezie byla břemena vystupňována do nemožností. Běda tomu, kdo se postavil na odpor robotě. Byl trestán bitím a vězením. Z toho vzniklo selské pozdvižení 1775. Následkem toho se cítila Marie Terezie vydati tzv. robotní patent roku 1775, tj. nařízení, podle kterého se robota stanovila na tři dny v týdnu. Josef II. v roce 1781 zrušil nevolnictví. Sedláci stali se osobně svobodnými, mohli se volně stěhovati, svobodně ženiti, o osudech svých dětí rozhodovati. Přál si, aby se sedláci mohli penězi z roboty vykoupiti, ale vrchnostem byla milejší jejich práce. Proto roboty zůstaly celkem v platnosti. Robota byla zrušena za císaře Františka Josefa I. 1848. Proto mnozí občané robotu pamatují. Meziříčí robotovalo baronu Nádhernému v Jistebnici. Mělo robotu zlou, neboť sedláci jezdili na robotu až do Jistebnice a do Veselíčka. Jen málo pracovali doma na dvoře. Svobodní zde nebyli.
V Monografii je dále uvedeno, že:
Katastrální rozloha Meziříčí: 700 ha 8 a.
Obecní zřízenci: strážník, ponocný, hajný
Nejstarší rod: Černých čp. 17
Zařízení v obci: Obchod
Flusárna (do cca 80. let 19. století v čp. 42) = zařízení na loužení dřevěného popela
na tzv. surovou potaš neboli flus. Ten se prodával mydlářům a zbývající
popel lidem na pole.
Olejna – se nacházela ve mlýně, jehož majitelem byl pan mlynář Novák. Ten
kupoval lněná semena, ze kterých se na lisu lisoval olej.
Ovčín – se nacházel u velkostatku. Ovce se pásly na pastvinách, vlna se prodávala,
nikdo ji pro sebe nepředl.
Cihelna – zanikla roku 1890
Obydlí v roce 1928
„Obydlí jsou stavěna jako skoro všude po venkově tak, aby vznikl dvůr ze všech stran uzavřený. Jen ojediněle jsou drobné chalupy, u nichž je dvůr do cesty, ohrazen pouhým plotem nebo i bez plotu. U ostatních se vjíždí do dvora vraty, obyčejně pod klenutým obloukem, vedle nich jsou menší vrátka. Ke vrátkům vede zvenčí jeden nebo dva kamenné stupínky; vrátky vejdeme na zápraží, proti ostatnímu dvoru zvýšené, vyložené velikými plochými kameny. Po zápraží přijdeme ke dveřím, které vedou do síně a obytného stavení, dále po zápraží se dostaneme ke dveřím do maštale, vedle ní je někdy Maštálka, potom kolna. Po druhé straně vedle vrat je chlívek, dále komůrka. Mezi staveními jednoho a druhého čísla je skoro vždy chodbička neboli soutka. Na konci dvora je stodola, zbývající strany jsou uzavřeny zdí nebo plotem, kde jsou vrátka, kudy se chodí na zahradu za stodolou. V některých staveních jsou maštale naproti obytnému stavení. Hnojiště je někde hned pod maštalí, jinde až u protější zdi, nebo na jiném místě od maštale vzdáleném.
Skoro ze všech dvorů táhne se od hnojiště potůček močůvky přes cestu, někde do stružky vedle cesty.
Obytné stavení je zpravidla rozděleno na tři části přibližně stejně velké; prostřední část je síňka s kuchyní, od nich napravo i nalevo jsou světnice. Zadní světnici se říká světnička nebo komora. Někde se vaří v jedné ze dvou světnic, protože v kuchyni nejsou kamna, je to zachovalá černá kuchyně s podezdívkou v rohu, kde stávalo ohniště; místnost je zaklenuta, klenutí je vedeno ode všech čtyř stěn ke prostředku a přechází v komín (klenba kupolovitá). Někde klenutí spojuje jenom dvě stěny, komín je při straně. Roury z kamen ve světnicích končí ve zdi černé kuchyně, kouř se valí dovnitř a teprve odchází do komína. Černá kuchyně je u Burianů čp. 14.
Dřevěné stavení najdeme u Štajnerů čp. 8, u Bednářů (Pazourek) čp. 22, u Kopečků (Vršek) a u Janků (Kavan) čp. 30.
Štíty jsou špičaté. U některých šítů je dosud kabřinec; velký štít je ukončen malým štítkem nakloněným špičkou dozadu, vpředu předstupuje před velký štít, po obou stranách štítu jdou postranice. U nových stavení bývá štít ukončen podobně."
Čerpáno z Monografie školní obce dražické
